*Belora*

Následující ráno jsem se probudila, ale zvláštní tíha mi bránila v pohybu. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že jsem pevně sevřená v páru silných svalnatých paží. Srdce mi vynechalo úder, když se mi s ohlušující ránou začaly vybavovat události včerejší noci a tváře mi zalila tmavá růž studu.

Ach, Bože. Nemohla jsem tomu uvěřit. Jak jsem mohla být tak zoufalá a prakticky prosit Rykk