Snažila jsem se uklidnit bouřlivé emoce, které ve mně vířily a při kterých jsem se cítila, jako by mě měla každou chvíli pohltit bouře. Přesto jsem si nemohla pomoct a kradmo pohlédla na svého syna, který si blaženě hrál se stavebnicí. Srdce se mi při pohledu na něj náhle naplnilo láskou a něhou.

Když jsem všechno ztratila, stal se Axton mým důvodem jít dál. Nic na světě pro mě nebylo vzácnější ne