*Lyra*

Zůstala jsem tam stát jako přimrazená a srdce mi prudce bušilo, zatímco Azřina slova prořízla křehký zámotek smutku, který mě obklopil od chvíle tragické Liořiny smrti. Rány z její ztráty byly stále čerstvé, ta bolest byla neúnavným svíráním, které mě svíralo na hrudi.

"Ne!" To slovo ze mě vytrhlo, jak se můj hlas třásl směsicí šoku a vzdoru.

"Ano! Ano, ty jsi vražedkyně," vyplivla Azra ta