„Ty... pamatuji si tě,“ zaleskly se mi v očích jiskřičky poznání, když jsem si prohlížela věštkynin klidný úsměv.

„Ano, Luno. Jsem to opět já,“ odpověděla věštkyně klidným a vševědoucím hlasem. „Říkala jsem ti, že tvá víra tě vyvede z této temné mlhy a odhalí pravdu. A ty jsi skutečně změnila osud, protože jsi věřila ve svou lásku.“

Její slova kolem nás jako by upředla kouzlo a v tu chvíli se mi