"To nemyslíš vážně, že ne?" zeptal se Zorien a v jeho hlase bylo jasně slyšet podráždění.

"Vypadám, že si dělám legraci?" Zvedla jsem obočí, můj tón byl ostrý a nezakolísal. "Soud se odročuje." S těmi slovy jsem vstala ze svého místa a otočila se k odchodu.

"Počkej, družko!" zakřičel, v hlasu měl zoufalství. "Přišel jsem sem kvůli tobě."

Ztuhla jsem v polovině kroku a mé srdce mě zradilo, když se