Srdce mi v hrudi tak hlasitě bušilo, když jsem si vzpomněla na svou vizi Zoriena jako Alfy Umbry.

Ach, Měsíční bohyně, proč tenhle zmatek? Proč mě život tak neúprosně zkouší? Zavřela jsem oči, snažila se soustředit a doufala, že vyvolám další vizi – něco, cokoli – co by mi mohlo poskytnout jasno. Ale nic se nedostavilo. Bylo to něco, co se dělo samo od sebe? Nemohla jsem to ovládat?

Ach, Bohyně! K