*Lyra*

Stále jsem byla zmatená a snažila se dát si dohromady, co se to Zorienovi honí hlavou.

„Lásko, prostě se posaď a uvolni se,“ řekl klidným, ale pevným tónem. „Zbytek nech na mně.“

Snadno se to řekne. Jak jsem se mohla uvolnit, když jsem věděla, že naše životy – a osudy tolika dalších – visí na vlásku?

„Zoriene, pořád to nechápu,“ naléhala jsem a do hlasu se mi vkrádalo podezření. „Jak to, že