Althea si povzdychla a zůstala sedět, zatímco jí voda stříkala přímo do obličeje. Bylo jí to jedno.

Voda z ní vlastně smývala ten vztek, který v sobě měla. Takže jí to nevadilo.

Potřebovala se zchladit, a pokud ji chladilo tohle, proč by se měla hýbat? Na rtech se jí usadil letmý úsměv.

Voda jí připomněla chvíle, kdy si šla s Malem zaplavat. Musela se prostě držet těch dobrých vzpomínek.

Najednou