Pohled Elowen

Rozběhnu se lesem, ale šerifův hlas jen sílí. Díky své nově nabyté vlkodlačí rychlosti se mi ho nějak podaří setřást, ale zastavím se, až když dorazím na nejvyšší bod lesa.

Konečně si dovolím vydechnout na studené, tvrdé zemi pokryté listím.

Hledím na své chlupaté, zakrvácené ruce s drápy a do očí se mi vhrnou slzy.

„Jsem zrůda,“ vyklouzne mi z úst šepotem.

Nemůžu se vrátit domů. Ne