Viktor

Příštího rána se mi podařilo probudit se dřív než Eleně. To mi umožnilo si ji lépe prohlédnout. Přestože měla opuchlé oči a ústa stažená do růžového, hezkého našpulení, byla stále krásná jako západ slunce. Odhrnul jsem jí pramen vlasů z očí za ucho, a když se můj prst dotkl její kůže, zhluboka vydechla a pod mými konečky prstů jsem zahlédl záblesk světla. Na rtech se mi objevil úsměv. Jeden