ELENA

„Cože?“ zamrkala jsem. Na vteřinu jsem si myslela, že si Viktora přímo před sebou jen představuju, ale když nezmizel ani poté, co jsem zamrkala, uvědomila jsem si, že skutečně stojí před mými dveřmi. Bylo pár minut po půlnoci. Nemohla jsem spát, protože jsem byla příliš rozzuřená na to, abych na minutu zavřela oči, aniž bych přemýšlela o možných způsobech, jak Viktora nezabít.

Jeden den se m