Elenin pohled

„Ty!“ vyhrkla jsem. Poslední člověk, kterého bych ten den v autě čekala, byl Kade. Měl kšiltovku, která mu zakrývala obličej, ale i tak jsem ho poznala jen periferním viděním.

„Co tady děláš?“

„Ahoj, Eleno,“ odpověděla s provinilým úsměvem. Jeho úsměv mi náhle připomněl malou Elenu.

Ostatně byl to její strýček K. Jsem si jistá, že po něm něco zdědila.

„Co tady děláš?“ zopakovala jsem