KNIHA 2: KAPITOLA 12

POHLED ROMANA

„Sakra,“

zaklela Mina za mými zády, když Rheina soupeřka rozsekla Rhei paži. Podvědomě jsem sevřel okraj židle a pevně ho stiskl v dlani.

Musela se bránit. Už nebylo nutné, aby skrývala své bojové schopnosti. Způsob, jakým se bez námahy vyhýbala ranám a kryla se, s přesností v každém pohybu, dával jasně najevo, že bojovat umí.

„Co to sakra...?“ ani jsem nevěděl,