KNIHA 2: KAPITOLA 16

Pohled Rhey

Lhala jsem.

Ne jednou, ne dvakrát, ale tolikrát, že jsem to od té doby, co jsem vstoupila do této svorky Vyděděnců, přestala počítat. Lhala jsem bez výčitek a nelitovala jsem toho, ale proč mě u srdce píchne pokaždé, když lžu Alfovi Romanovi?

Proč mám pocit, jako bych pokaždé, když mu řeknu lež, něco rozbíjela? Něco drahocennějšího než život sám.

„Rheo,“ zavolala M