KNIHA 2: KAPITOLA 47

Pohled Rhey

Neochotně jsem vstala z postele a vydala se ven. Zlobila jsem se na Romana, že mě nechal v pokoji samotnou. Pokud musel odejít, to nejmenší, co mohl udělat, bylo mě vzbudit. Zaplavila mě okamžitá lítost, ale podařilo se mi ji zahnat.

Když jsem chtěla otevřít dveře pokoje, padl mi zrak na hodiny. Bylo skoro devět ráno. Zamračila jsem se. V tu dobu jsem už měla něco