KNIHA 2: KAPITOLA 78

Pohled Rhey

Poprvé po dlouhé době se mi zdála noční můra. Byla jsem uprostřed lesa, běžela jsem a lapala po dechu se slzami v očích.

„Evie, prosím, zůstaň naživu,“ plakala jsem.

Zastavila jsem se, jakmile jsem si všimla, že jsem téměř před hranicí smečky Crimson-Iris.

Evie stála přímo přede mnou. Smála se a usmívala. Najednou k ní kradmo přistoupila žena v černé mikině s kapuc