Davina nemohla usnout. Nevěděla, co má dělat. Nemohla přestat myslet na to, co jí Vaughn před chvílí řekl. Vaughn jí oznámil, že musí splatit otcův dluh a jeho šéf jí dává jen měsíc na to, aby celou záležitost vyrovnala. Netušila, kde by za měsíc sehnala dva miliony.

„Dee, drahoušku, moc mě mrzí, že ti s tím nemůžu pomoct. Víš, že jsme na tom teď stejně. Ve svém krámku nemám skoro žádné tržby. Sotva to stačí na moje výdaje a školu pro tvé bratrance,“ řekla jí Clara a hladila ji po zádech.

Davina své tetě rozuměla, věděla, že být svobodnou matkou se dvěma malými dětmi není snadné. Clara byla manželkou jejího strýce, otcova bratra. Ten také zemřel při nehodě, když pracoval jako tesař.

„Já vím, teto. Jen nevím, co teď dělat a kde ty peníze vzít. Chci říct, všichni víme, že táta propadl hazardu a musel mít nějaké dluhy, ale tohle? Tohle jsem nečekala. Netuším, kam těch dva miliony dal,“ hluboce si povzdechla a zavrtěla hlavou.

Davina tomu prostě nemohla uvěřit.

„Zlato, existuje nějaká možnost, jak si prodloužit lhůtu na splacení? Mluvil o tom ten muž?“ zeptala se Clara. Davina se na ni podívala a ztratila řeč. Jediné, co mohla udělat, bylo poslechnout Vaughnovu radu. Kývla na tetu, která na ni zmateně hleděla.

„Vaughn, ten muž, co se mnou mluvil, mi řekl, že jeho šéf má pro mě jinou možnost, pokud jim nebudu moct dát peníze,“ řekla.

„Vážně? Pak si musíš s jeho šéfem promluvit. Vím, že to bude těžké, ale co když jsou jeho možnosti nebo jiné podmínky lepší než zaplatit dva miliony za pouhý měsíc?“ zeptala se Clara.

Davina si pomyslela, že teta má pravdu. Jen pokrčila rameny a zavrtěla hlavou. Byla velmi zmatená a nevěděla, jak začít život po ztrátě otce, který jí zanechal tak obrovský a stresující problém. Když přišel zítřek, rozhodla se jít na adresu, kterou jí Vaughn dal. Na té adrese ho měla najít i s jejich šéfem, kterému její otec dlužil dva miliony. Chtěla se dozvědět o těch dalších možnostech.

„Je dobře, že jste přišla, slečno Vanceová. Pojďte tudy. Už na vás čeká,“ usmál se Vaughn a pozdravil ji, zatímco ona stále šokovaně zírala na obrovské sídlo před sebou. Vaughn se jejímu výrazu jen lehce uchechtl.

„Slečno Vanceová?“ Vaughn se znovu snažil upoutat její pozornost.

Davina se probrala a omluvila se.

„Promiňte. Netušila jsem, že se ocitnu v takovém domě. Myslela jsem si... to je jedno. Kde je?“ řekla jen.

Vaughn jí pokynul, aby ho následovala, což udělala. Nemohla si pomoct a s úžasem si prohlížela celý interiér vily. Její oči neustále počítaly, kolik asi musel jejich šéf za to všechno utratit. Kráčela a ani se nedívala na cestu.

„Au!“ zasténal slabě dětský hlásek.

Davina zalapala po dechu a spěšně pomáhala chlapci vstát. Vaughn si myslel, že celou dobu kráčí za ním.

„Proboha, jsi v pořádku? Pojď, pomůžu ti. Moc se omlouvám, broučku.“ Davina kontrolovala, jestli malý chlapec nemá nějaké rány nebo odřeniny poté, co do něj vrazila, ale zůstala jako opařená, když uviděla chlapcovy modré oči. Byla ohromená tím, jak je roztomilý, ale ještě víc ji šokovalo, když ji chlapec pevně objal.

„Maminko!“ vypískl chlapec.

Davina vyřeštila oči a nevěděla, co říct.

„Panebože, ne, broučku. Já nejsem tvoje maminka,“ řekla Davina, hladila chlapce po zádech a jemně se ho snažila odtlačit, ale zdálo se, že on se jí nepustí. Vaughn i Callum oba šokovaně sledovali tuhle scénu. Vaughn už se chystal na ni zavolat, ale Callum ho zastavil. Callum byl ohromen a udělán na něj dojem, když viděl svého syna takhle objímat cizí dívku.

„Ne! Ty jsi moje maminka. Věděl jsem, že se vrátíš,“ řekl malý chlapec a Davině přeběhl mráz po celém těle. Naštěstí přišla jeho chůva, aby ho vzala vykoupat. Malý chlapec se dokonce vzpouzel, nechtěl s chůvou odejít a přál si zůstat s Davinou. Davinu u srdce zabolelo, když viděla, jak je smutný, když ji oslovil „maminko“. Zhluboka se nadechla a vydechla.

„Už jste připravená? Můj šéf už na vás čeká nahoře,“ řekl Vaughn. Jak moc se chtěla zeptat, kdo je ten malý kluk, neměla na to čas, protože chtěla mít rozhovor se šéfem rychle za sebou.

„Jděte dovnitř. Čeká vás,“ řekl jí Vaughn a otevřel jí dveře.

Davina nevypadala vyděšeně, když spatřila muže sedícího před ní se skloněnou hlavou, jak se něčemu věnuje. Nevěděla, jak začít rozhovor, a tak si jen odkašlala.

„Vy musíte být Silasova dcera,“ promluvil Callum.

Davina si pomyslela, že jeho hlas nezní nijak zle. Zhluboka se nadechla a přikývla, čekajíc, až Callum zvedne hlavu.

„Ano, pane,“ řekla odvážně a s důrazem.

Zanedlouho viděla, jak pomalu zvedá hlavu, a zůstala v šoku, když spatřila pohledného muže s nádhernýma modrýma očima. Nemohla se od jeho očí odtrhnout, připadala si jako v nebi. Callum se na ni jen ušklíbl.