Hazel se neubránila smutnému úsměvu. Viděla a cítila, že Dominiquovi jeho přátelé až příliš chybí. Způsob, jakým se smál, usmíval, chichotal a povídal si s nimi, mu dával jasně najevo a pomáhal si uvědomovat, jak moc mu scházejí. Když si ale Dominique všiml, že ho pozoruje...

„Omlouvám se, chlapci, ale zavolám vám později. Potřebuju nejdřív něco zařídit. Mějte se!“ řekl a ukončil hovor.

Spěšně se