"Haló, miláčku Lyrie?" ozval se Killianův elegantní a magnetický hlas doprovázený tichým, ležérním zasmáním. "Proč mi voláš v tuhle dobu?"

"Kiane! Pomoc!" Lyra, která před ostatními zůstávala klidná a vyrovnaná, teď zněla naprosto vyvedená z míry, jako ztracené koťátko.

Zněla tak žalostně, že by to okamžitě obměkčilo každé srdce.

Když Killian uslyšel Lyřin úzkostný tón, na chvíli se odmlčel.

Okamž