Lyra to věděla – pokud s ní Beckett chtěl mluvit, nemohlo to být kvůli ničemu dobrému.

V duchu Becketta proklínala, zírala na jeho neustále se usmívající tvář a málem ho na místě odmítla – už jen proto, aby mu ten samolibý úsměv smazala z tváře. Pak si ale vzpomněla na Brooksovo varování: vždy vyhovět Beckettovým požadavkům.

Takže i když v tichém protestu nafoukla tváře, stejně zamumlala: „Dobře,