Z Dantovy hrudi se valila krev a vsakovala se do košile, zatímco se mu nervy jako oheň šířila prudká bolest.

Zavrávoral o několik kroků zpět a pevně si ránu tiskl. Dlaň měl v mžiku nasáklou červení – ale i když se muka stupňovala, Dante nevydal ani hlásku. Nechtěl zalarmovat ostatní v domě.

Místo toho tam jen stál, šokovaný, omráčený... a zíral na Lyru.

Proč by to Lyra dělala?

Ale uprostřed vidění