Také Everhart uviděl vracející se auto. Ztuhl a zůstal tam omámeně stát. Poté, co řidič zaparkoval, Cill vystoupil a vydal se k Everhartovi. Náhle zvedl ruku, jak se v něm vzedmulo nutkání ho udeřit. Po jediném kroku se však opovržlivě ušklíbl, otočil se k odchodu a pomyslel si: „Není nic víc než minulost. Bylo by to plýtvání energií, kdybych se jím nechal vyvést z míry.“

Everhart byl celý napjatý