Beatrice utěšovala Islu docela dlouho, než se konečně uklidnila.

Isla na Beatrice vykouzlila sladký úsměv a řekla: "Mami, omlouvám se. Byla jsem bezohledná. Sama se ještě zotavuješ ze zranění, a přitom jsi musela utěšovat ty mě. Měla by ses vrátit do pokoje a odpočívat. Nepřepínej se."

Když Beatrice viděla, jak je její dcera ohleduplná, pocítila hlubokou úlevu. Vyčerpání, které dosud cítila, jako