Arthur maskoval své skutečné záměry ustaraným pohledem a zjemnil tón, aby zněl konejšivě. „Griffinie, neboj se. Pošlu někoho, aby Adeline našel. Nemá žádné peníze, takže nemohla odejít daleko.“

Griffin otce slyšel, ale zůstal potichu. Neměl ani sílu odpovědět.

Mysl mu zaplnil obraz Adeline – její vřelost, její oběti – to vše pociťoval jako ostré jehly probodávající mu srdce.

Stravovala ho lítost.