Nemocniční pokoj zalévalo ostré, oslepující světlo. Beatriciny vlasy byly rozcuchané, jako by byla smyslů zbavená.

Její krví podlité oči planuly vztekem, když se vrhla na Arthura a nehty mu drásala obličej jako jestřábí pařáty. Neustále ho proklínala, hlas měla chraplavý a plný jedu.

"Arthure, ty bezcitný bastarde! Dneska tě vezmu s sebou do hrobu!" křičela, její slova byla plná zoufalství a zuřiv