[Cienna]

Měla jsem sucho v ústech, lapala jsem po slovech, ale polykala jsem jen vzduch. To přece nemohl být on, to musí být nějaký hodně krutý vtip.

Podívala jsem se na děti spící v sedačkách; Juliette a Julian si oba opřeli hlavu o Allegrina ramena.

„Panebože,“ zašeptala jsem.

Alaric na mě zíral s výrazem naprostého zmatku a zděšení ve tváři. Pravděpodobně litoval, že mi vůbec prozradil, kdo je.