[Cienna]

Mělo mi být jasné, že děti usnou. „Nemůžeme je budit,“ prosila jsem Alarica. Děti pohodlně podřimovaly v jedné posteli v jejich pokoji zrovna ve chvíli, kdy film, na který se předtím dívaly, končil.

S čerstvě umytými a stále mokrými vlasy po sprše vypadal Alaric úplně jinak než toho dne na letišti. Žádný oblek šitý na míru, žádná aura důležitosti, prostě jen obyčejný muž, bosý, v kraťasec