„Kardiostimulátor! Rychle! Zvyšte napětí!“

„Pane doktore! Pacientka silně krvácí, ale všechnu krev skupiny A z krevní banky právě naléhavě odvezli!“

Ruce začínající sestry byly samá krev. Hlas se jí třásl, když mluvila.

Operační sál byl prosycen pachem krve.

Nikdy předtím neviděla tolik krve.

V tu chvíli jí hlavou bleskla myšlenka.

Kdo by najednou odvezl všechnu krev skupiny A z krevní banky?

Bledá žena ležela na nemocničním lůžku. Rty měla vyprahlé a pohled jí už začínal unikat. Zamumlala: „Silas…“

„Cože?“

„Silas…“

Tentokrát začínající sestra slyšela, jak slabá žena volá Silase.

Silas Huntington byl nejvlivnějším generálním ředitelem v Silveridge City.

Lékař byl na pokraji zhroucení. Třikrát vytočil špatné číslo, než se konečně dovolal správně.

Spěšně promluvil do telefonu: „Vaše paní silně krvácí, ale krev z krevní banky byla odvezena. Prosím, přijďte se s ní naposledy rozloučit!“

Muž na druhém konci linky odpověděl krutým tónem: „Ona ještě neumřela? Zavolejte mi, až bude po ní.“

Hned nato telefon zavěsil.

Žena ležící na nemocničním lůžku v tu ránu ztratila veškerou naději.

Silas… Copak jí tak strašně pohrdal?

Ani v tuto chvíli nebyl ochotný přijít a naposledy ji vidět?

Z přístroje se ozvalo táhlé pípání a životní funkce pacientky zcela vyhasly.

V mrákotách Vivienne Ashfordová ucítila, jak její duše opouští tělo.

Slabé a nesmírně vyhublé tělo bezvládně kleslo na nemocniční lůžko. Vivienne se cítila vyčerpaná.

Bylo jí teprve sedmadvacet let, když zemřela na nemocničním pokoji na následky masivního krvácení způsobeného komplikacemi při porodu.

Před svou smrtí Silase hluboce milovala. Jako jediná dcera z rodiny Ashfordových si měla užívat života.

Ale kvůli manželství se Silasem obětovala samu sebe, a dokonce i svou rodinu.

Nakonec přesto skončila takto tragicky.

Vivienne pomalu zavřela oči.

Kdyby dostala šanci začít znovu, už nikdy by stejné chyby neopakovala.

„Milostivá paní, pan Huntington vás dnes večer bere na aukci. Které šaty si přejete obléknout?“

Byl to hlas Enid Vanceové.

Vivienniny myšlenky se rázem vrátily do reality.

Scéna před ní jí byla až příliš důvěrně známá. Byl to nový domov jí a Silase!

Uběhl měsíc od její svatby se Silasem, ale on u ní doma málokdy býval.

Jasně si pamatovala, že v té době měl Silas jít na aukci pozemků. Kvůli této společenské události musel vzít svou rodinu s sebou.

Ale to bylo před pěti lety, jak se to mohlo dít teď?

Že by se… reinkarnovala?

„Milostivá paní, pan Huntington u nás ještě nikdy nepřespal. Tentokrát byste měla využít příležitosti.“

Enid vybrala bílou róbu a váhavě řekla: „Co třeba tyto?“

Vivienne sklopila zrak a pak se sebeironicky usmála.

Všichni věděli, že Silasovi se líbí Chloe Millerová.

V minulosti se Vivienne často oblékala jako Chloe, jen aby se Silasovi zavděčila.

Chloe měla ráda bílé šaty, a tak je Vivienne nosila často, aby u Silase získala aspoň špetku přízně.

Ale tentokrát šel Silas na aukci s Chloe, aniž by o tom Vivienne dal vědět. Dokonce ji tím zesměšnil, protože si vzala stejné bílé šaty jako Chloe.

Když o tom přemýšlela teď, bylo to opravdu k smíchu.

„Ne, vezmu si tyto,“ řekla Vivienne a ledabyle ukázala na zářivě červenou večerní róbu.

Nikdy neměla ráda prosté oblečení. Ale Chloe byla koneckonců jen chudá studentka.

Vivienne musela tehdy přijít o rozum, když kvůli chlapovi nosila tak laciné šaty.

Nejenže tím snižovala svou vlastní úroveň, ale lidé kvůli tomu na ni navíc shlíželi spatra.

Enid namítla: „Ale… panu Huntingtonovi by se víc líbily ty bílé…“

Tváří v tvář Enidinu naléhavému doporučení Vivienne předstírala, že neslyší.

„Jen tyto,“ řekla Vivienne klidně. „A všechny ty bílé šaty vyhoď. Nelíbí se mi.“

„To snad…“

Enid si nad Vivienniným rozkazem povzdechla, ale nakonec ji poslechla.

Vivienne se na sebe podívala do zrcadla. V tuto chvíli byla stále okouzlující a zářivá. Za pár let ji však trápení, které jí Silas způsobí, úplně zničí.

Chtěla to všechno ukončit dřív, než k tomu dojde.

Večer si Vivienne oblékla vínovou róbu střihu mořské panny, která dokonale kopírovala její ladné křivky. Nalíčila se jemným, elegantním make-upem, který ladil s jejím rozcuchaným mikádem. Mateřské znaménko pod okem jí dodávalo ještě svůdnější vzhled.

Z dálky vypadala jako umělecké dílo, zdánlivě nedotknutelná.

Nedaleko odtud stál muž v bílém obleku a kožených botách. Byl to Xavier Blackwood. S cigaretou v ruce sledoval celou scénu.

Tichým hlasem se zeptal: „Kdo je to?“

„Ty ji neznáš? To je Vivienne Ashfordová, dcera Ashfordových. A také Silasova manželka, vzali se teprve nedávno!“

Muž vedle Xaviera byl známý proutník Cassian Prescott. Nadšeně řekl: „Zrovna jsem viděl toho hajzla Silase vcházet s jinou ženskou. Možná budeme svědky scény, jak se porve manželka s milenkou! Už teď se těším!“

Jeho nejlepší přítel mu neodpověděl.

Cassian pokračoval: „Ale Silasův vkus na ženské je fakt neuvěřitelný. Vybral si takovou průměrnou holku místo krasavice, jako je Vivienne. Nemyslíš, Xaviere?“

Cassian se otočil, ale Xavier už nikde nebyl.

„Hej! Xaviere! Sakra práce!“ zaklel Cassian a spěchal za Xavierem do aukční síně.

Uvnitř sálu stála Chloe Millerová v bílých šatech, držela se Silase za paži a plaše šeptala: „J-já na takové akce nikdy nechodila. Možná bych se měla raději vrátit.“

Silas klidně odpověděl: „Zvykneš si. V budoucnu budeš na takové akce chodit často.“

Chloe přikývla.

Právě když se Silas chystal uvést Chloe do sálu, jeho tajemník Arthur Finch se neudržel a zeptal se: „Pane Huntingtone, nepočkáte na paní?“

Silas se zamračil. Odpověděl: „Neříkal jsem ti, abys jí dal vědět, že dnes nemá chodit?“

Arthur střelil pohledem po Chloe.

Chloe rychle dodala: „To není Arthurova chyba. Řekla jsem mu, aby Vivienne neinformoval… Ale s mým postavením se bojím, že se o mně bude drbat, když tě doprovodím, tak… myslela jsem, že by bylo lepší, kdyby tě dovnitř doprovodila Vivienne…“

Chloe sklonila hlavu. Vypadala ustrašeně a zkroušeně.

Silas si promnul spánky.

V tuto chvíli si opravdu nepřál, aby se Vivienne objevila.

„Pane Huntingtone…“ kousla se Chloe do rtu a opatrně ho oslovila.

„Dobrá, ty za to nemůžeš.“

Silas pohladil Chloe po hlavě. Pak řekl Arturovi: „Běž ven a zastav ji. Pokud Vivienne uvidíš, okamžitě zařiď, ať ji někdo odveze zpátky.“

V davu propukl udivený šum.

Arthur se podíval tím směrem. Šokovaně vyhrkl: „Obávám se, že už je pozdě.“