„Kardiostimulátor! Rychle! Zvyšte napětí!“

„Doktore! Pacientka masivně krvácí, ale všechnu krev skupiny A z krevní banky právě narychlo odvezli!“

Ruce zdravotní sestry na praxi byly celé od krve. Hlas se jí třásl, když mluvila.

Operační sál byl prosáklý pachem krve.

Tolik krve ještě v životě neviděla.

V tu chvíli jí hlavou bleskla myšlenka.

Kdo by mohl z krevní banky zničehonic odvézt všechnu krev skupiny A?

Bledá žena ležela na nemocničním lůžku. Rty měla vysušené a zrak se jí už začínal kalit. Zašeptala: „Silasi…“

„Cože?“

„Silasi…“

Tentokrát stážistka zaslechla, jak zesláblá žena volá Silase.

Silas Huntington byl nejvlivnějším generálním ředitelem v celém Silveridge City.

Lékař byl na pokraji zhroucení. Třikrát vytočil špatné číslo, než se konečně trefil.

Rychle vyhrkl do telefonu: „Paní masivně krvácí, ale krev z krevní banky byla odvezena. Prosím, přijďte se s ní naposledy rozloučit!“

Muž na druhém konci chladně a krutě odpověděl: „Ona ještě neumřela? Zavolejte mi, až bude po smrti.“

Hned nato hovor zavěsil.

V ženě ležící na lůžku v tu chvíli zhasla veškerá naděje.

Silas… Opravdu jí tolik pohrdal?

Ani v této chvíli nebyl ochotný přijít a vidět ji naposledy?

Z přístroje se ozvalo táhlé pípání a životní funkce pacientky zcela vyhasly.

Vivienne Ashfordová v mrákotách cítila, jak její duše opouští tělo.

Křehké, k nepoznání vyhublé tělo bezvládně kleslo na lůžko. Vivienne se cítila naprosto vyčerpaná.

Bylo jí pouhých sedmadvacet let, když na nemocničním pokoji zemřela na vykrvácení způsobené poporodními komplikacemi.

Až do svého skonu Silase hluboce milovala. Jako jediná dcera rodiny Ashfordových si měla užívat bezstarostného života.

Jenže aby si Silase mohla vzít, obětovala sebe i svou rodinu.

A nakonec stejně dospěla k tak tragickému konci.

Vivienne pomalu zavřela oči.

Kdyby dostala šanci začít znovu, stejné chyby by už nikdy nezopakovala.

„Paní, pan Huntington vás dnes večer bere na aukci. Které šaty byste si přála obléci?“

Byl to hlas Enid Vanceové.

Vivienniny myšlenky se rázem vrátily do reality.

Obraz před jejíma očima byl až příliš povědomý. Vždyť to byl její a Silasův nový domov!

Byla za Silase provdaná teprve měsíc, ale on za ní sotva kdy zavítal.

Jasně si pamatovala, že v té době se měl Silas zúčastnit aukce pozemků. Vzhledem k povaze události s sebou musel vzít i rodinu.

Ale to přece bylo před pěti lety, jak se to mohlo dít právě teď?

Je možné, že se… vrátila v čase?

„Paní, pan Huntington tu ještě nikdy nezůstal přes noc. Tentokrát byste se měla chopit příležitosti.“

Enid vybrala bílou róbu a s jistými rozpaky se zeptala: „Co třeba tyhle?“

Vivienne sklopila zrak a na tváři se jí usadil sebeironický úsměv.

Všichni věděli, že Silas má slabost pro Chloe Millerovou.

V minulosti se Vivienne často oblékala jako Chloe, jen aby se Silasovi zavděčila.

Chloe měla ráda bílé šaty, a tak je Vivienne nosila také, aby si u Silase vydobyla alespoň kapku přízně.

Jenže tentokrát se Silas na aukci vydal s Chloe, aniž by o tom Vivienne uvědomil. Způsobil jí tehdy obrovskou potupu, protože měla na sobě naprosto stejné bílé šaty jako Chloe.

Když na to teď pomyslela, bylo to vskutku směšné.

„Ne, vezmu si tyhle,“ řekla Vivienne a nenuceně vytáhla zářivě červenou večerní róbu.

Nikdy neměla v oblibě nevýrazné, prosté oblečení. Chloe však byla koneckonců jen chudá vysokoškolačka.

Vivienne musela tehdy úplně přijít o rozum, když kvůli chlapovi nosila tak laciné hadry.

Nejenže tím srazila svou vlastní úroveň, ale ještě tím docílila jen toho, že jí ostatní opovrhovali.

Enid zdráhavě namítla: „Ale… panu Huntingtonovi by se víc líbily ty bílé…“

Na Enidino naléhání Vivienne reagovala tak, jako by nic neslyšela.

„Jedině tyhle,“ pronesla Vivienne lhostejně. „A všechny ty bílé šaty vyhoď. Nelíbí se mi.“

„Ale to přece…“

Když Enid zaslechla Viviennin rozkaz, jen si povzdychla, ale nakonec poslechla.

Vivienne se zahleděla na sebe do zrcadla. V tuto chvíli byla stále půvabná a zářivá. Za pár let ji však muka a trápení, jimž ji Silas vystaví, docela zničí.

Chtěla to všechno ukončit dřív, než k tomu vůbec dojde.

Večer si Vivienne oblékla vínovou róbu se střihem mořské panny, která dokonale obepínala její svůdné křivky. Zvolila jemné líčení, které ladilo s jejím delším, ledabyle upraveným mikádem. Znaménko krásy pod okem jí dodávalo ještě svůdnější výraz.

Z dálky působila jako oživlý obraz – zdánlivě nedotknutelná.

Nedaleko odtud stál muž v bílém obleku a kožených botách. Byl to Xavier Blackwood. S cigaretou mezi prsty celou scénu pozoroval.

Tichým hlasem se zeptal: „Kdo je to?“

„Ty ji neznáš? To je Vivienne Ashfordová, dcera rodu Ashfordových. A taky Silasova manželka, brali se teprve nedávno!“

Muž po Xavierově boku byl známý sukničkář Cassian Prescott. Cassian vzrušeně dodal: „Právě jsem viděl toho parchanta Silase, jak vešel dovnitř s jinou ženskou. Možná budeme svědky pořádné rvačky mezi milenkou a manželkou! Už teď se nemůžu dočkat!“

Jeho nejlepší přítel mu však neodpověděl.

Cassian pokračoval: „Ale ten Silasův vkus na ženský, to je vážně k nepochopení. Místo takové krasavice, jako je Vivienne, si radši vybere takovou šedou myš. Nemyslíš, Xaviere?“

Cassian se otočil, ale Xaviera už nikde neviděl.

„Hej! Xaviere! Sakra s tebou!“ zaklel Cassian a spěchal za Xavierem do aukčního sálu.

Uvnitř sálu se Chloe Millerová v bílých šatech držela Silasovy paže a bázlivě špitla: „J-já na takové akci ještě nikdy nebyla. Možná bych se radši měla vrátit.“

Silas klidně odpověděl: „Zvykneš si. V budoucnu se na takových společenských událostech budeš pohybovat často.“

Chloe přikývla.

Právě když se Silas chystal uvést Chloe do hlavního sálu, jeho tajemník Arthur Finch si neodpustil otázku: „Pane Huntingtone, nepočkáte na paní?“

Silas se zamračil. Odsekl: „Neříkal jsem ti snad, abys jí vzkázal, ať dnes nechodí?“

Arthur střelil pohledem po Chloe.

Chloe rychle vyhrkla: „Arthur za to nemůže. To já mu řekla, ať Vivienne nic neříká… Jenže s mým postavením se bojím, že mě lidé pomluví, kdybych vás doprovázela, a tak… napadlo mě, že by bylo lepší, kdyby s vámi dovnitř šla Vivienne…“

Chloe sklopila hlavu. Vypadala vyděšeně a nejistě.

Silas si promnul spánky.

V tuto chvíli si ze všeho nejméně přál, aby se tu Vivienne objevila.

„Pane Huntingtone…“ Chloe se kousla do rtu a opatrně na něj promluvila.

„Dobrá, není to tvá chyba.“

Silas pohladil Chloe po hlavě. Pak se obrátil k Arthurovi: „Běž ven a zastav ji. Jakmile Vivienne uvidíš, okamžitě zařiď, ať ji někdo odveze zpátky.“

V davu se náhle zvedlo udivené šeptání.

Arthur se tím směrem podíval. Šokovaně vydechl: „Obávám se, že už je pozdě.“