Od jejich prvního setkání se ve Vivienneině pohledu na Rowana skrýval náznak melancholie, jako by dokázala prohlédnout celým jeho životem.

„Jen... žasnu nad tím, jak moc ses za pouhého půl roku změnil,“ řekla Vivienne.

„Za mou změnu můžeš jedině ty,“ odvětil Rowan a v očích mu zajiskřila nezaměnitelná vděčnost.

Nebýt Vivienne, Rowan by se možná stále potýkal s obtížemi, na hony vzdálený úspěchu, k