Ihned poté, co došla k autu, zažila Alessa jeden z největších šoků svého života.

Byl to starý chlap!!

Muž, se kterým měla strávit zbytek života a také mu porodit děti, jak nařídil její otec, byl stařec.

Vypadal tak staře, že si Alessa byla jistá, že mu musí být přes čtyřicet.

Kruté, tak kruté!

Její otec k ní byl tak krutý.

Měla vědět, že její budoucí manžel nebude mít žádné dobré vlastnosti, protože její otec by jí nikdy nedovolil být šťastná nebo být s někým, kdo by ji mohl učinit šťastnou.

Co čekala? Mladého, bohatého a pohledného muže? Pchá.

Měla by se považovat za šťastnou, že její budoucí manžel je jen starý a ne mrzák nebo úplně ošklivý. Protože když se na něj teď dívala, stále v jeho tváři viděla stopy někoho, kdo býval pohledný.

„Pokud už jsi skončila s mým prohlížením, doporučoval bych ti nastoupit do auta, protože nemám moc času. Dnešek je jediný den, kdy můžu jít na matriku,“ ohradil se starší muž, když viděl, že mladá dívka, které nemohlo být víc než osmnáct nebo devatenáct let, na něj stále zírá.

Její otec mu už dříve ukázal její fotku a řekl mu, že je to jeho dcera, že je dostatečně zralá na vdávání a že mu ji dá za manželku místo dluhu, který u něj má.

Nepřijal by to, kdyby nevěděl, že musí začít dělat děti, protože byl rozvedený a jeho bývalá manželka mu před rozvodem žádné děti neporodila.

Když Alessa uslyšela naléhavost v jeho hlase, rychle nastoupila na otevřené sedadlo spolujezdce, protože se bála, aby svého budoucího manžela nepodráždila. Pokud se u něj mohla vyhnout fyzické bolesti, udělala by to, protože by byla raději, kdyby ji muž, se kterým stráví zbytek života, nezneužíval a netýral.

„Jmenuješ se Alessa, že?“ zeptal se muž okamžitě, když už Alessa pevně seděla vedle něj a on se rozjížděl.

„Ano, jmenuji se Alessa, pane,“ odpověděla Alessa třesoucím se hlasem a v roztřesených rukou svírala svůj uzlík věcí.

„Neříkej mi pane. Říkej mi Pietro. Jsem Pietro Danese, brzy budeš paní Daneseová, takže by sis na to jméno měla zvyknout,“ řekl Pietro jemně, když viděl, že se Alessa třese a v jeho blízkosti se necítí dobře.

Nezajímal se o to, v jakém rozpoložení se nachází, jediné, co chtěl, byla poslušná dívka, která by dobrovolně zůstala v jeho sídle a rodila mu děti, zatímco on bude jezdit na služební cesty vydělávat peníze.

„Aha. Dobře, Pietro...,“ odpověděla Alessa znovu, stále se chvějíc a třesouc.

I když z něj cítila manipulativní auru, stále z něj měla strach.

Byl to někdo, koho její násilnický otec znal a komu ji prodal, nemohl mít dobrou povahu. Tím si byla naprosto jistá.

„Jedeme teď na matriku a nechci, abys vypadala vyděšeně a nuceně, takže se přestaň třást a ten zatracený uzlík, co držíš, hoď na zadní sedadlo,“ vyhrkl Pietro, když viděl, že jeho budoucí žena vypadá jako zbité a omámené štěně.

Alessa spěšně splnila jeho příkaz a připomněla si, že se musí přestat třást, jinak by ji ten muž, ne Pietro... mohl uhodit jako její otec.

„Taky nahoď úsměv, vypadáš nuceně. Chceš, abych tě poslal zpátky k otci?“ zeptal se Pietro. Nechtěl neochotnou manželku. Kdyby do toho byla nucena, milerád by ji vzal zpět k otci a požadoval každý cent, který mu dlužil.

Jakmile Alessa uslyšela, že Pietro řekl, že ji vezme zpět k otci, trhla sebou a rychle si na tváři vynutila úsměv, když si vzpomněla na otcovu poslední poznámku, že se do domu nesmí vracet.

Nemůže, rozhodně nemůže dopustit, aby ji poslal zpátky k otci.

Musí se chovat ochotně. Vlastně je ochotná být čímkoli, co on chce – služebnou, otrokyní, majetkem, čímkoli, jen když se nebude muset vrátit do té pekelné díry, ze které se právě vyhrabala.

Když Pietro uviděl na Alessině tváři nepatrný úsměv, přikývl: „To je lepší, ten úsměv si udržuj pořád. Budeš ho potřebovat, až se za mě provdáš,“ poradil Pietro, když vjížděl na parkoviště u matriky a vypínal motor.

Jakmile Pietro vystoupil z auta, Alessa si rychle pomohla ven a šátkem, který si nezapomněla vzít s sebou, zakryla viditelné stopy po opasku na krku.

Kráčejíc pomalu za svým budoucím manželem, Alessa se připravovala na život, o kterém netušila, jak dopadne.

Je lepší se připravit na nejhorší. Musela se přizpůsobit, bez ohledu na to, jak těžké nebo nebezpečné to bude, musela to přijmout jako svůj osud.

„Berete si vy, Alessandra Valenti, Pietra Danese za svého zákonného manžela, ve zdraví, v bohatství a dokud vás smrt nerozdělí?“ zeptal se matrikář poté, co Pietro předložil papíry podepsané jejím otcem.

Pomalu vytržena ze svých úvah, Alessa zašeptala svůj souhlas a okamžitě zpečetila svůj osud jediným slovem: „Ano, beru.“

„Berete si vy, Pietro Danese, Alessandru za svou zákonnou manželku, ve zdraví, v bohatství a dokud vás smrt nerozdělí?“ zopakoval matrikář svatební slib Pietrovi a ten okamžitě odpověděl: „Ano, beru.“

Po podpisu potřebných dokumentů a výměně prstenů Alessa opustila matriku se svým novým manželem a zamířila do nového domova, kde s ním měla žít.

Původní úsměv, který se nutila mít na tváři na úřadě, jí okamžitě zmizel z tváře, když osaměla ve velkém sídle se svým novým manželem.

„Umíš vařit? Pokud ano, ujmi se kuchyně, mám hlad jako vlk,“ zamumlal Pietro, když si sundal sako a rozepnul košili.

„Ano, umím,“ zamumlala Alessa tichým hlasem.

Vaření? To je všechno? Kdyby po ní vyžadoval jen to, aby mu vařila, pak by byl její život mnohem snazší, protože se naučila různé druhy kuchyní, když v otcově domě pracovala jako služka.

Vaření pro ni byl koníček, který si oblíbila, hned vedle malování.

Alessa okamžitě našla kuchyni. Když tam přišla, viděla, že tam toho moc na práci není. Ingredience v kuchyni byly jen vejce, chléb, rostlinný olej, kondenzované mléko, kávová zrna a tak dále...

Alessa se rychle pustila do práce a připravila pro svého manžela sendviče a čaj, protože to bylo nejrychlejší jídlo, které mohla z toho, co měla po ruce, připravit.

Naservírovala jídlo na stůl v koutě, který považovala za jídelnu, a tiše stála u jídla, protože její manžel se ještě neobjevil a ona nevěděla, do kterého pokoje šel.

Po několika minutách se Pietro objevil v místnosti. „Už máš dovařeno?“ zavolal.

„Ano, hotovo,“ odpověděla Alessa rychle, když její manžel vstoupil do obývacího pokoje.

Když Pietro přišel k jídelnímu stolu a viděl, že Alessa připravila jen jeden talíř se sendviči, zamračil se: „Proč jsi připravila jen jeden talíř? Ty nemáš hlad?“

Alessa, která byla zvyklá jíst sama ve svém pokoji, se náhle zachvěla, když v jeho hlase uslyšela podráždění.

„Já–

„Jdi si připravit i svůj, nesnáším jíst sám,“ přerušil ji Pietro odmítavě, než Alessa stačila doříct větu.

Alessa spěšně odešla zpět do kuchyně, přinesla další talíř se sendvičem pro sebe a pomalu se posadila na židli naproti svému novému manželovi.

„Pustíme se do toho,“ oznámil Pietro, když viděl, že se jeho žena posadila.

Alessa po manželově oznámení rychle uchopila lžíci a začala jíst.

Řekl, že nesnáší jíst sám – to si musela zapamatovat a nikdy neopakovat chybu, kterou právě udělala, protože se bála, co by jí mohl udělat, kdyby se rozzlobil.

Bude jako její otec, který ji bil a kopal?

Alessa se při té myšlence zachvěla a Pietro viděl, jak se viditelně třese.

Myslí na to, co s ní bude dělat v jejich manželské ložnici?

Pietro koutkem oka pozoroval Alessu a viděl, že se stále třese.

To má takový strach ze sexu?

No, žádné obavy, dnes v noci neměl na sex náladu, protože zítra musel odjet na služební cestu a chtěl vyrazit co nejdříve.

Ale to neznamenalo, že ho neuspokojí sexuálně. Bez ohledu na to, jak moc se bála, stejně bude muset otevřít svá nádherná ústa a svými sladkými rty vykouřit jeho obrovský náklad.

Pietro si nemohl pomoci a zasténal, když si vzpomněl, jak sladké a měkké byly její rty při tom krátkém polibku, který si vyměnili na matrice.

Nemůže se dočkat, až bude mít ta ústa obemknutá kolem svého údu a bude ho dráždit, dokud nevstříkne své tekutiny hluboko do jejího hrdla.

Pietro si rychle odkašlal, když viděl, že při té myšlence už začíná tvrdnout. „Jsi panna, nebo ne?“