Alessa byla šokovaná tím, jak věrně zachytila podobu dvojčat, a ani po synově otázce ze sebe nedokázala vypravit slovo. Srdce se jí svíralo láskou i bolestí, když pomalu zvedla třesoucí se ruce, aby pohladila malbu, zatímco se jí do očí tlačily slzy.

„Podívej se na ně, Marcello,“ promluvila hlasem prosyceným drásavou bolestí. „Tito dva muži, to jsou tvoji otcové.“ A moji páni. Slzy, které se snaži