„Nemáš se čeho bát, jsem přímo po tvém boku,“ zašeptal jí a ona přikývla.

„Veďte mě, Vaše Veličenstvo, a já půjdu za vámi.“

Tiše se uchechtl nad náhlým vzrušením v jejím hlase.

„Jsi zázrak, má Koruno.“

Vedl ji tedy po chodníku, u něhož po straně stála fontána, do velké, tlumeně vyzdobené budovy.

Když vstoupili do krásně osvětlené dlouhé chodby, nikde nebyli vidět žádní sloužící.

Skoro to vypadalo,