Tato čtyři slova k jejím uším zprvu doputovala bez svého významu. Nenuceně přikývla, dokud se jí hlava v polovině pohybu nezastavila a ona se na něj znovu nepodívala, cítíc, jak pod dopadem té zprávy slábne.

„To je— kdy?“

Pokrčil rameny. „Včera.“

„Bylo to—“ Cítila, jak se jí v očích zalévají slzy. Z nějakého důvodu to dávala za vinu sobě.

„Nebyl to drak. Byl to klidný spánek.“

„J—jak?“ Zavrtěla hl