Ronan se nad ní vznášel jako přízrak, který jí její nezaostřené oči nedovolovaly plně vnímat.

Byl to zážitek, který jí její vlastní prsty nikdy nedopřály. Stále cítila, jak se její tělo poddává lehkému chvění, a na tváře jí vystoupala horkost, když v tlumeném zlatavém světle pokoje uviděla, jak její uvolnění pokrylo jeho rty až k bradě.

„Chutnáš skvěle, Vieve.“

Jako důkaz jí nestačila jen jeho