Světlo v koupelně bylo velmi tlumené, ale stačilo na to, aby viděla vše, co potřebovala.

Ronan byl ve vaně, hlavu měl svěšenou a záře svíček osvětlovala viditelnou horní část jeho nahého těla.

Udělala pár kroků blíž a vydechla úlevou, když si uvědomila, že je sám.

Proč si o něm něco takového vůbec pomyslela?

Musela víc pracovat na důvěře v něj. Při Aethelgardu, proč ji ta myšlenka vůbec napadla?

Ž