Chladné ruce sevřely babiččiny a dostavil se děs, pálil v jejích žilách a šířil se kostmi.

„Ty nejsi moje Petra,“ procedila skrze bolest.

„Nejsem ani cizinec,“ na Petřině tváři se objevil nepřirozený úsměv. „Nebýt tvé úžasné krádeže, neměla bych tohle tělo, do kterého bych se mohla vrátit. Takže bych možná měla být vděčná.“ Její hlas byl zdrsněný chropotem, když si babičku přitáhla blíž do těsného