Kapitola 100: Omlouvám se

Gianna

Domenico a Gregorio si spolu povídali z předních sedadel, takže si víceméně nevšímali motýlů v mém žaludku, když mě Adriano jednou paží objal kolem ramen. Pohnula jsem se a přitulila se k němu, zatímco jsem vybalovala jídlo.

Byli na mě všichni tak hodní a já si nemohla pomoct a cítila se jako nejšťastnější člověk na světě, když jsme tu čtyři seděli uprostřed ničeho