Kapitola 127: Jsme její

Gregorio

Nesnášel jsem pohled na slzy v Gianniných očích a slova vycházející z jejích úst, protože to všechno znamenalo, že musela vytrpět něco neodpustitelného, a já nemohl udělat nic, čím bych to z ní sňal. Ale to mě ani jednou nezastavilo v tom, abych se o to pokoušel.

Mé ruce ani na okamžik nepřestaly s konejšivými pohyby po její kůži, i když její dech zůstával nerovnom