Kapitola 146: Prosím, potřebuju víc

Adriano

S Giannou v náručí jsem cítil, jak se postel pod naší vahou mírně prohnula, když jsem ji přitiskl svými boky. Nemohl jsem na ni přestat myslet od té doby, co jsme byli naposledy spolu, od té doby, co upékla ten příšerný dort, který pro mě znamenal všechno.

Měl jsem ji v hlavě mnohem déle, než bych si chtěl přiznat, ale teď je tady a to je všechno, co jse