Kapitola 187: Nikdy tě nebudu nutit mluvit

Adriano

Gianna mi právě seděla v klíně, schoulená, tělem přitisknutá k mému, zatímco naše oči otékaly a tváře smáčely slzy. I teď byla až nadpozemsky krásná. Chystala se mi říct, že mě miluje; poznal jsem to z jejího obličeje. Přesto jsem se nedokázal zbavit pocitu, že jsem si takové vyznání nezasloužil.

Neměl jsem se zamilovat, natož tak hluboce, ale i v