Gianna

„Ty nejsi mrtvý.“

Řekla jsem jedinou věc, na kterou jsem teď dokázala myslet, bez ohledu na to, jak hloupě očividné to bylo. Můj tón byl mrazivý a oči chladné, ale Domenicovou jedinou reakcí bylo lehké zamračení. Nutila jsem se neplakat, když mi prsty sjížděl po čelisti a nakláněl hlavu, zatímco mi pomalu stahoval kapuci z obličeje.

Díval se na mě, jako by si nedokázal představit, že by se