Adriano

‚Jak to myslíš?‘ Můj úsměv trochu povolí v zmatení, zatímco ji dál kolébám sem a tam.

‚Jsem přímo tady s tebou, mám tě.‘

Ona jen víc zmlkla, oči jí zesmutněly, jako by tu bylo něco, co jsem nechápal, něco politováníhodného, co jsem prostě neviděl.

‚Přišel jsi pozdě,‘ zachraptí a její oceánově modré oči na mě upřeně hledí, ale její slova jsou čím dál víc zastřená, skoro jako by mluvila pod