Ráno přišlo cobydup – kdyby se někdo Valesky zeptal, jak dlouho spala, tipla by si, že hodinu nebo dvě. Spal se jí nejlépe od dob, kdy byla dítětem.

Obvykle bojovala s nočními děsy nebo se budila uprostřed noci a nemohla už usnout. Tentokrát to však bylo jiné – cítila se v bezpečí a z nějakého důvodu se k ní nedokázaly připlížit ani stvůry z jejích nočních můr. Přestože už byla vzhůru, Valeska se