Roman stál ve dveřích, prohazoval pár slov s mou mámou a ta se smála všemu, co říkal.

„Ahoj,“ pozdravil mě, když jsem k nim přišla. Prohlédl si můj zjev a pak se rozesmál. Nebyl to jeden z těch jeho falešných smíchů nebo úškrnů. Byl to upřímný smích a vypadal při něm vážně dobře a pohledně.

Očima jsem utkvěla na jeho tváři, přesněji řečeno na důlcích v jeho tvářích. Ten kluk měl fakt štěstí na gen