VIVI

Noční můra mě vytrhne ze spánku, v nevěře vstanu z postele, opatrně otevřu oči a otřu si z nich zbytky spánku. S velkým zazíváním protáhnu paže.

„Co to sakra bylo!“ zašeptám si pro sebe.

Otočím se k Romanovi, který stále tvrdě spí. Lehnu si zpátky vedle něj, zatímco krásné ranní světlo proniká skrz průsvitné závěsy v naší ložnici a uchovává teplo našich společných chvil. Jeho teplé tělo vedle