VIVI

„Vivi,“ zavolal Nathaniel a znovu na sebe strhl moji pozornost.

„Ehm... co tu děláš... tak brzy?“ zeptala jsem se, přesměrovala otázku zpátky na něj a sledovala, jak se mu koutky rtů zvedají. Tentokrát jsem si byla jistá, že se usmál.

„Jo, nemohl jsem spát. Moje nespavost bývá na cizích místech mnohem horší. Tak jsem si myslel, že běh by mi mohl pomoct vyčistit si hlavu, nebo ty myšlenky aspo