Zvuk zvonku mě přiměl, abych k němu přispěchala; vůbec jsem netušila, kdo by to mohl být. Když jsem otevřela dveře, stál tam muž v černém obleku s šoférskou čepicí.

„Paní Thorneová?“

„Ano.“

„Pan Thorne mě požádal, abych vás odvezl na místo vašeho určení. Jste připravena k odjezdu?“

Ohlédla jsem se přes rameno, abych se ujistila, že jsem si vzala všechno. Měla jsem v rukou kabelku a telefon, takže