VIVI

Jakmile jsme s Nathanielem vstoupili do kavárny, vzduch naplnila vůně čerstvě upečeného chleba a pražených kávových zrn. Kavárna byla naštěstí otevřená téměř čtyřiadvacet hodin denně, protože byla blízko nemocnice a bývala plná personálu, který si sem skočil pro rychlé jídlo a kávu.

Aniž bych si uvědomila, jaký mám hlad, zhluboka jsem se nadechla a rozhlédla se po ideálním místě k sezení, při