VIVI

Když jsem se zhluboka nadechla, ranní vzduch mi naplnil plíce a na víčka mi dopadlo sluneční světlo. Měla jsem pocit, jako bych zrovna usnula, když konečně dorazilo ráno. Myslela jsem si, že až otevřu oči, uvidím vedle sebe Romana, ale jeho strana postele byla prázdná. To mě přimělo svraštit obočí a přemýšlet, jestli už odešel do práce.

Se zívnutím jsem vstala z postele a zamířila do koupelny