Stále omráčená Haninou troufalou přítomností, procházím dveřmi lékařské budovy. Ruku mám pevně zaťatou v pěst, nejistá tím, co udělám.

Nikdy jsem nečekala, že Hanu po tom všem, co provedla, ještě uvidím. Ne poté, co mě zradila, zklamala mou důvěru a šla po mé rodině.

Teď tu stála, kousek od paty schodů, ruce zkřížené na prsou, ramena schoulená proti podzimnímu větru, který se proháněl kolem nemocn